Doma chováme dva psy – Amerického stafordšírského teriéra (21 měsíců) a American BullyXL (7 měsíců). Vzhledem k tomu, že jeden je junior a druhý štěně přecházející do puberťáka, ovšem už teď o váze vyšší jako junior a protože potřebují opravdu dostatek pohybu a psychické únavy, den začíná tím, že v půl sedmé vyrážíme na hodinu do lesa, odpoledne následuje procházka tak na cca hodinu a půl až dvě. Do toho cvičák, obrany, socializace a večer je člověk rád, že je rád.

Jeden den byl fakt náročný, puberťák si na cvičáku usmyslel, že ta fenka, co cvičí vedle něj bude jeho vyvolená a při odložení za ní neustále prchal dělajíc nad ní neslušné pohyby. Junior zapomněl, že se připravuje na zkoušky poslušnosti a dělal, že je na cvičáku poprvé a na závěr kdy jsem fungovala už z posledních psychických sil, proběhne přes cestu kočka a kluci si řeknou, že bude strašná sranda, když za ní všichni tři poběžíme. Když jsme se vrátili domů, byl už večer.

Opravdu jsem toho měla akorát tak dost a tak mě napadlo, že si napustím vanu, dám si k tomu deci dobrého bílého vína a budu ve vaně relaxovat. Ale ne tím, způsobem,který všichni, co mají doma psa znají – pes sedí, v lepším případě leží u vany, v tom horším vám tam leze. Nejdřív funí, potom prdí a potom začne z nudy tahat z koše na prádlo špinavé ponožky a je po relaxu.  Ne! Hezky se zavřu a psi ať si dělají, co chtějí. Chystám jim maso a usmívám se při představě relaxační koupele. Psi na mě koukají a přemýšlejí, proč se směji.

Napustím si vanu, pěkně si načechrám pěnu, naliji si deci vína a zavírám dveře do koupelny. Kluci se přetahují o kroužek a zatím to neregistrují. Vlezu si do vany, ponořím se do vody a říkám si, že to šlo celkem snadno. Ještě si to ani nedomyslím a slyším funění pod dveřmi. Jeden už zjistil, že jsem se vzdálila a přemýšlí, proč tam jako nemůže. Funění sílí, to už tam funí oba dva. Nechává mě to v klidu, jen si fuňte, říkám si a dál relaxuji. Přidává se kňučení. No jo - vydírají, ušklíbnu se a ponořím se hlouběji do vody. Za chvíli funění ustane a osm pacek odběhne do obýváku. A je klid, napadne mě. Najednou slyším, jak se dobývají do klece ke skinny morčatům. Rychle přemýšlím, jestli jsem jí dobře zavřela. No co, když tak to svedu na nehodu, ale mě z vany nedostanou. Chvíli poslouchám, jestli neuslyším kviknutí, ale nic takového se neděje, tak se zase uklidním. Za to se ozve zvuk tříštícího se skla, no jo - váza od babičky. Když vysvětlím morčata, vysvětlím i vázu od babičky, ale teroristům se nemá ustupovat, já z té vany prostě nevylezu. Opět se ozve funění pod dveřmi. To zkoumají, co to se mnou udělalo a jestli se už letím podívat na tu spoušť. Pěkně to máte promyšlené, darebáci dva, ale mě z té vody prostě nedostanete. Funění ustalo, no teď začnou zase kňučet, obvyklý postup, napadne mě, ale po minutě zjišťuji, že nikdo nekňučí ani nefuní. Je ticho.

Konečně nastane ten pravý relax. Po minutě ticha se začnu ošívat. Co když si některý z nich rozřízl packu o tu rozbitou vázu a krvácí…Nebo - a najednou mám úplně jasnou vidinu nebohých morčat v tlamách našich mazlíků, ti se je snaží sežrat, zaskočí jim a dusí se. Rychle do sebe kopnu zbytek vína – to abych si dodala odvahu na ten strašlivý pohled dusících se psů skinny morčaty a vyletím z vany. Po cestě mě ještě zcestně napadne, že když jsou skinny, tak nemají chlupy a mohly by tím spíš sklouznout do krku. Jen v ručníku rychle otvírám dveře a vyrážím. Hned za dveřmi sedí oba puberťáci, koukají na mě psíma očima a úplně jasně se baví tím, že mě z té vany nakonec dostali. Vsadila bych se, že ten mladší se mi směje do obličeje, ale on má tak širokou tlamu, že on se směje pořád. Tak bych mu nerada křivdila. Společně mě doprovodí do obýváku. Morčata si v klidu žerou seno a z vázy se ulomilo jen ucho. Když to slepím „sekunďákem“, babička nic nepozná. Puberťáci už leží na gauči a znuděně mě pozorují - proč jako tak vyšiluji a že nevím, co teda jako chci. Oni jsou přece hodní a já letím jako šílená. Dobře to na mě vymysleli, jen co je pravda. Obléknu si pyžamo, podám si zbytek vína, kluci si na mě lehnou a v okamžiku usnou. A jaký to byl Relax .